Pro úspěšnou cestu osobního rozvoje je důležité znát svých 10 asertivních práv. A co je asertivní chování? Je nezbytné pro duševní pohodu a vlastně i pro zvýšení kvality života ve smyslu jeho plnohodnotného prožití.
Asertivní chování je chápáno jako ideál, v němž jsou požadavky a potřeby přiměřeně prosazovány způsobem, který neubližuje. Vynechává se tedy agresivní přístup, kdy člověk při prosazování svých cílů a požadavků porušuje práva druhých, ale také pasivita, kdy se pasivní člověk vzdává svých práv, a je tak o ně ochuzen.
Asertivní přístup, na rozdíl od pasivního a agresivního chování, by měl vést ke spokojenosti a zachování důstojnosti a práv na obou stranách. Abyste však mohli tento přístup uplatnit v praxi, musíte znát a respektovat 10 asertivních práv, která máte vy i ostatní lidé. Jejich uplatněním pro vás otázka, jak být asertivní, přestane být neřešitelným rébusem.
Asertivní chování je zdravé
Toto chování je skutečně prospěšné a zdravé nejen pro asertivního člověka. Asertivní člověk ze své podstaty ozdravuje i své sociální okolí. Asertivita znamená vyjadřovat vlastní názory a požadavky, přiměřeně se prosazovat a uplatňovat svá práva, ale také umět se bránit v mezilidských vztazích.
Současně je však nevyhnutelně přítomna úcta k lidské důstojnosti a svobodě druhých.
Důležitou roli v asertivitě hraje také empatie, tj. otevřenost a vcítění se do názorů druhých, i když jsou jejich názory a požadavky odlišné. Prostřednictvím empatie budujeme vztahy, ale asertivita je určitým druhem bariéry. Je potřebná pro vnitřní odolnost. Zajišťuje, aby se tyto mezilidské vztahy nezměnily v podřízenost nebo tyranii.
Proč je tedy dobré posilovat asertivitu? Asertivní lidé jsou obecně ve svém životě spokojenější, sebevědomější, nenechají druhé překračovat své hranice a netrpí mlčením, sdělují problémy přímo, ale bez nátlaku a agrese. Lidé si jich váží, protože asertivní osobnosti si váží sebe i druhých, což dávají najevo svým přístupem k životu a komunikaci.
1) Právo posuzovat vlastní chování, myšlenky a emoce a nést za ně odpovědnost.
Z tohoto asertivního práva v podstatě vycházejí následující. Základem je, že bychom měli vždy jednat vědomě sami za sebe, tj. nezmanipulovaně a autenticky. A to podle svého nejlepšího vědomí, svědomí a odpovědnosti. Máme právo být soudcem svého vlastního jednání.
2) Právo nenabízet žádné výmluvy a ospravedlnění, které by vysvětlovaly naše chování.
Kromě toho, že nenecháváme druhé rozhodovat za sebe a o sobě, není také povinností asertivního člověka zdůvodňovat, vysvětlovat nebo případně omlouvat své chování. Nemusíme odpovídat na otázku, proč jsme jednali tak či onak. Jsme však zodpovědní za své jednání. Stejně tak můžeme odmítnout bez zdůvodnění, tj. máme právo říci pouze prosté NE.
3) Právo posoudit, jak a do jaké míry jsem zodpovědný za řešení problémů jiných lidí.
Odpovědnost nese především každý dospělý sám za sebe. A je důležité si uvědomit, že ji nemusí nést za ostatní dospělé. Nepřipusťme tedy ani manipulaci ve smyslu – máš větší odpovědnost a povinnost vůči mně než vůči sobě.
4) Právo změnit názor.
Stejně jako je lidské se mýlit, je stejně tak možné přehodnotit informace, události nebo činnosti. Tedy změnit svůj názor.
5) Právo říci – nevím.
Neznalost něčeho neznamená méněcennost. Hodnota člověka není zásadně založena na součtu jeho znalostí a schopností. Nevíme (a ani nemůžeme) všechno, a můžeme to také bez okolků vyjádřit.
Zaujme tě: Psychopat jako partner nebo kolega? Cesta do záhuby může vypadat takto
6) Právo být nezávislý na dobré vůli a názoru ostatních.
Ať se snažíme sebevíc, nikdy nebudeme mít ke všem lidem vždy jen pozitivní vztah. Pamatujme na to a nebuďme závislí na mínění druhých. Přinejmenším máme právo být nezávislí na tom, co si o nás myslí.
7) Právo dělat chyby a nést za ně odpovědnost.
Každý dělá chyby. Důležité však je, abychom se z nich poučili a také převzali odpovědnost za následky, které tyto chyby způsobily.
8) Právo činit nelogická rozhodnutí.
Ačkoli dělat logická rozhodnutí a držet se zdravého rozumu je správné, ne vše lze logicky zdůvodnit.
Někdy prostě nasloucháme svému srdci a máme na to právo. Samozřejmě, že i v tomto okamžiku jsme za své činy zodpovědní.
Vybrali jsme: Intriky v práci: Odhalte děsivé metody a braňte se!
9) Právo říci – nerozumím.
Empatie je důležitá a v mezilidských vztazích bychom o ni rozhodně měli usilovat, ale někdy opravdu nemusíme být schopni předvídat a pochopit potřeby druhých. Zvláště pokud je nevyjádří. Máme tedy právo požádat, aby nám byla situace a jejich požadavky objasněny.
10) Právo říci – je mi to jedno.
Poslední asertivní právo spočívá v tom, že nejsme povinni snažit se být dokonalí podle definic a představ druhých. Žijeme svůj život sami za sebe. A některé věci opravdu nemusíme uznávat.
Foto: Foto: Freepik
